Z toho, co v dnešních dnech sledujeme, je patrné, že žádná ze zemí, ani Írán, ani USA si otevřený konflikt nepřejí. Obě strany sice ze sebe vychrlily spousty bojovné rétoriky a propagandy, ale ve skutečnosti není v zájmu ani jedné z nich vstupovat do nějakého otevřeného konvenčního („horkého“) konfliktu. Donald Trump před volbami slíbil, že bude stahovat vojáky z Blízkého východu a určitě se nechce vrhat do žádného dalšího válečného dobrodružství, v nichž si navíc Američané v předešlých dekádách nepočínali příliš úspěšně. Také Írán si konflikt nepřeje, byť má papírově sice relativně silnou armádu, ale značně zastaralou. Je navíc ve velkých ekonomických problémech kvůli hospodářským sankcím. Také vnitrospolečenské napětí v dnešním Íránu je znatelné a po sestřelení civilního letadla, ke kterému došlo zřejmě omylem, bude režim ještě více čelit velké kritice. Proti režimu stojí zejména lidé z velkých měst, tedy ti vzdělanější a svým způsobem i konzumnější. Velmi často tak má kritika režimu ekonomické důvody v důsledku dopadu mezinárodních sankcí, pod kterými trpí naprostá většina prostých Íránců. Naopak režim podporují zejména lidé z venkova a menších měst. Jejich důvody odporu vůči Americe mohou být náboženské i politické. Íránská společnost je tedy politicky hodně strukturovaná, ale ani tvrdí kritici režimu si většinou nepřejí nějakou americkou invazi do Íránu atd. Íránci jsou totiž na jakékoliv vnější vměšování velice hákliví a o svých věcech i o politickém režimu si přejí rozhodovat sami.

Řada lidí na Západě má představu, že v Íránu vládne absolutistická teokracie, což ale není pravda. Politický systém je nastavený jako určitá kombinace demokracie s teokratickými institucemi, které dohlíží nad těmi demokratickými. V zemi tedy jakási okleštěná politická svoboda funguje, ale stejně mají poslední slovo vždy šíitští duchovní, nejvyšší duchovní vůdce, rada dohlížitelů a některé další náboženské instituce. I tak je ale celkově tento systém demokratičtější, než například u mnoha amerických spojenců na Blízkém východě typu Saúdské Arábie.

Začátek letošního roku začal opravdu bouřlivě a Trumpovo rozhodnutí zlikvidovat generála Solejmáního asi málokdo čekal. Ohnisek konfliktu je však na Blízkém východě víc a zdaleka tak nejde jen o Írán a jeho nejbližší okolí. Blízký východ je obrovská oblast a ve svém širším pojetí zahrnuje pás zemí od severní Afriky až po Afghánistán. A tam jsou i jiná velmi napjatá místa: například zatím zdaleka neskončil vleklý izraelsko-palestinský konflikt a rovněž syrské, afghánské či lybijské krveprolévání není stále definitivně ukončeno.

Autorem komentáře je doc. JUDr. PhDr. Marek Čejka, Ph.D., Ústav teritoriálních studií (FRRMS) MENDELU

Marek Čejka vystudoval právo a politologii. V letech 2001-2002 absolvoval stáž na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a v roce 2014 zkoumal americký judaismus a islám na Hartford Seminary v Connecticutu. V současnosti působí na Mendelově univerzitě na FRRMS. Je autorem řady článků a několika knih: Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009), Izrael a Palestina (2005), Encyklopedie blízkovýchodního terorismu (2007), Dějiny moderního Izraele (2011), Lidé svatých zemí (2012). Je rovněž spoluautorem knihy Rabíni naší doby (2010, s Romanem Kořanem), která vyšla též nakladatelství Routledge. V tisku je jeho nová kniha Korán, meč a volební urna (2020). Provozuje blog o blízkovýchodní politice.

Ilustrační snímek: Pixabay