Muzeum regionu Valašsko se věnuje výzkumu a záchraně historických sušáren ovoce od roku 2016. Letos v květnu využilo nabídky dendrochronologů z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně, kteří pomohli určit stáří šestice vybraných sušáren v regionu. „Vybrali jsme stavby, o nichž je obtížné dohledat informace například pomocí historických map či písemných pramenů, které se nedochovaly, nebo samotné sušárny se stěhovaly,“ uvedla historička Muzea regionu Valašsko Ivana Spitzer Ostřanská.

Dendrochronologické datování dokáže analýzou letokruhů určit stáří dřeva s přesností na jeden rok. Vědci nejprve odebrali vzorky trámů z objektů v lokalitách Vsetín-Uhliska, Zděchov, Halenkov a Hošťálková. Následně je podrobili laboratornímu rozboru. „Zatímco všechny ostatní objekty pocházejí z druhé poloviny 19. až počátku 20. století, stáří sušárny ze vsetínských Uhlisek sahá až do počátku 18. století, takže je zdaleka nejstarší, kterou jsme dosud ve Zlínském kraji datovali,“ uvedl dendrochronolog Mendelovy univerzity v Brně Tomáš Kolář.

Podle Ostřanské existují dvě možnosti: „Buďto je sušárna opravdu tak stará, nebo na ní bylo použito dřevo z nějaké starší demolice.“ Pokud by platila první varianta, mohlo by jít o jednu ze dvou stovek sušáren, jejichž existenci zmiňuje zápis v kronice Vsetínského panství z roku 1782. Na druhou stranu, v minulosti bylo celkem běžné, že se menší hospodářské stavby budovaly stylem „co dům dal“. „S jistotou víme, že sušárna původně stála někde jinde a roku 1910 ji tady přivezl dědeček současné majitelky. Odkud, to zatím bohužel netušíme,“ dodala historička muzea s tím, že pátrání po původu této možná nejstarší sušárny ovoce ve Zlínském kraji ještě zdaleka neskončilo.

Podle Koláře bylo na výzkumu zajímavé také využití různých druhů dřev, kdy typické dřeviny (jedle, dub, smrk nebo borovice) využívané v historických dřevěných konstrukcích jsou u takových hospodářských objektů často nahrazovány dřevinami, které jsou v dřevěných stavebních konstrukcích vzácné jako jsou např. lipové trámy právě u té nejstarší sušárny. „Když jsme před pár lety datovali soubor sušáren z okolí Provodova, který leží více na jih a blíže k Bílým Karpatům, tak jsme narazili poměrně často na buk, olši, topol nebo břízu,“ uvedl vědec.

Podle něj podobné typy staveb z krajiny velice rychle mizí, pokud se jich neujme skanzen nebo muzeum. „Velmi často se dozvídáme, že se lidem nechce investovat do rekonstrukce a zachování takových objektů a naopak stavbu často zbourají než aby ji opravovali. V některých případech je stavba už v tak špatném stavu, že by oprava byla asi značně nákladná. Současně se k nám doneslo, že si někteří lidé v těchto oblastech koupí nějakou stavbu jako víkendovou chatu a takové hospodářské objekty jim tam prostě zavazí, tak je likvidují. Protože je to poměrně častý jev, tak se snažíme takové stavby alespoň datovat a částečně zdokumentovat před jejich zánikem,“ dodal Kolář.

Datování historických objektů a archeologických vykopávek je v posledních době v Česku stále úspěšnější. Pomáhají k tomu nově budované i vylepšované standardní chronologie zejména pro Českou republiku a Slovensko. Tato databáze zahrnuje záznamy z několika tisícovek živých stromů, historických dřevěných konstrukcí, archeologických a subfosilních nálezů.

Kontakt pro bližší informace: Ing. Tomáš Kolář, Ph.D., tel.: 721 208 883, tomas.kolar.und@mendelu.cz, Ústav nauky o dřevě Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Foto: Muzeum Regionu Valašsko (na snímku Tomáš Kolář odebírá vzorky z jedné ze sušáren).