Vysazování monokultur na našem území s dominantním smrkem souvisí se změnami v lesnictví už v dobách Marie Terezie, tedy od 18. století. Smrk byl dlouhá desetiletí ceněný pro svou ekonomickou hodnotu. Rychle roste, má rovné a kvalitní dřevo, dlouho vydrží. Tento strom má tedy velmi široké využití a dá se použít téměř na vše, ať už je to nábytek, okna, dveře, schody nebo stavební dříví. V poslední době byl ale smrk vysazován i v místech, které pro jeho vitální růst nebyly vhodné. Monokultury jsou navíc při současném suchu a klimatických změnách velice náchylné a oslabené stromy jsou pak napadeny kůrovcem. Lesníci se proto snaží skladbu lesa měnit. „S tím se otevírá spousta otázek, mimo jiné v souvislosti s využitím dřeva. Proto nás zajímá, jaké druhy dřeva používali naši předci, k čemu a proč,“ uvedl Kolář.
Vědci z Mendelovy univerzity v Brně mají za sebou už několik výzkumů. Jeden se týkal historických zemědělských nástrojů. Ve Strážnickém skanzenu zpracovali 701 vzorků z 337 historických zemědělských nástrojů z 19. a počátku 20. století a zjistili, že byly z celkem 19 druhů dřeva. „Na některé nástroje měli naši předci jasno. Na mechanicky namáhané části použili tvrdé dřevo, a to nejen i dnes používaný habr, ale i hrušeň, švestku nebo dřín. Lípu nebo topol používali na dlabané výrobky,“ uvedl Kolář. Poměrně často se u nástrojů ze Slovácka objevuje právě švestka, což je podle Koláře spojené s hojným pěstováním tohoto stromu v daném regionu či sousedním Valašsku. Švestkové dřevo má navíc dobré pevnostní vlastnosti a esteticky vypadá dobře.
V některých případech je podle Koláře vysvětlení jednoduché, u jiných ale vědci zatím spíše tápou. V minulých staletích nacházelo dřevo běžně svoje uplatnění u vodních staveb, například výpustí z rybníků. Kromě dubu byla běžná v tomto směru i jedle. „Zajímá nás, proč jedlové dřevo v tomto případě používali, když má prakticky stejné vlastnosti jako smrk. Také borovice, u které se uvádí, že je velmi odolná, má u vodních staveb z minulosti oproti jedli značně menší zastoupení,“ uvedl Kolář s tím, že pro řadu vysvětlení je nutný mezioborový přístup. Své si tedy řekne archeolog, historik, anatom, který určí druh dřeva nebo lesník.
Brněnští vědci se zabývali i vzorky několika desítek kolovrátků z Moravy, východního Slovenska a Rakouska a opět našli zhruba dvacítku různých druhů dřeva. Smrk mezi nimi prakticky není. „Málokterý kolovrátek je z jednoho druhu dřeva, většinou je ze tří až pěti druhů. Přitom na kolovrátcích není moc mechanicky namáhaných částí. Zatím nevíme, proč to udělali z tolika druhů dřeva a ne například celé z lípy, která se dobře opracovává a soustruží,“ uvedl Kolář, podle kterého chtějí vědci Mendelovy univerzity v Brně společně se svými kolegy ve výzkumu na dalších příkladech pokračovat. Využívají k tomu dobovou literaturu, informace z e skanzenů nebo dendrochronologii. Chtějí také mluvit s rodinami tradičních řemeslníků, ve kterých se zkušenosti předávají z generace na generaci. To snad pomůže v budoucnu osvětlit některé detaily, například proč jsou zadní klanice většiny starých vozů výlučně z břízy, která v minulosti patřila k nejčastěji využívaným dřevinám. Týká se to přitom jak českých vozů, tak těch z Rakouska.

Bližší informace: Ing. Tomáš Kolář, Ph.D., tel.: 721 208 883, Ústav nauky o dřevě Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně, tomas.kolar.und@mendelu.cz