„Národní plán obnovy by měl být bezvýhradně uchopen jako příležitost pro modernizaci, inovace, investování do udržitelné budoucnosti a nastartování zásadních změn v mnoha oblastech naší společnosti,“ uvedl děkan Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně Libor Jankovský. V Národním plánu obnovy plánuje vláda investovat zhruba 200 miliard korun, z toho 172 miliard chce Česko získat z EU. „Pozitivně vnímáme, že se v rámci této komponenty uvažuje o podpoře obnovy lesů po kůrovcové kalamitě, zakládaní nových stabilnějších, pestřejších a strukturovanějších lesů a rovněž o podpoře zadržování vody v lese,“ uvedl děkan Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze Róbert Marušák.

Technická a biotechnická opatření k podpoře zadržení vody v krajině potřebují podle obou děkanů komplexní řešení v kontextu znalosti hydrologického režimu lokality. Realizace jednotlivých opatření bez znalosti širšího hydrologického kontextu mohou být v konečném důsledku škodlivá. Pokud mají být tyto investice efektivní a plnit daný účel, musí být vždy zohledněna hydrologická situace celého či dílčího povodí, a to i v souvislosti s plánovanými formami hospodaření v lesích.

Podpora biodiverzity krajiny a jejího udržitelného využívání je podmíněna nejen změnou našeho hospodářského pohledu na zemědělství a lesnictví jako takové, ale i zásadní změnou pohledu na její dlouhodobé financování. „V době probíhající klimatické změny, která je druhotně doprovázena extrémy počasí, ale i například plošným odumíráním lesů a kůrovcovou kalamitou, je podpora změny druhové a prostorové skladby porostů, stejně jako například podpora přírodě blízkých vodohospodářských opatření, revitalizací toků a mokřadů naprosto, nezbytná,“ uvedli oba děkani v dopise ministru zemědělství Miroslavu Tomanovi.

Stát podle nich musí podporovat změny druhové, prostorové a věkové struktury lesa, a to ve všech jeho vývojových stádiích. Pro výsadbu je třeba využívat nejen dřeviny cílové druhové skladby, ale také dřeviny pionýrské, které slouží jako přípravné při vícefázové obnově. Významným prvkem těchto opatření je i využívání přírodních procesů v podobě přirozené obnovy a její maximální podpory. Cílová skladba lesa by měla směřovat ke stanovištně vhodným a stabilním biocenózám, které budou schopny plnit co nejširší spektrum ekosystémových služeb.

„Neméně důležité je věnovat pozornost původním převážně jehličnatým porostům, které nám ještě po kalamitě zbyly a které musí být postupně nahrazovány smíšenými tak, aby již dále nevznikaly stejnověké monokulturní náchylné lesy bez potřebné rovnováhy a stability,“ uvedl Marušák. Zavedením přírodě blízkých způsobů hospodaření s výrazným omezením využívání holosečných postupů obnovy lze podle něj docílit trvalého krytu půdy a zachování kontinuity plnění všech požadovaných funkcí lesa.

Zakládání různorodých porostů vyžaduje mnoho času, trpělivosti a práce vlastníků lesů, proto Národní plán obnovy může dát pouze základ z pohledu dlouhodobého vývoje lesních ekosystémů, ale tento základ může být klíčový. „Je možné konstatovat, že investice do budování lesů odolných klimatické změně je významnou součástí adaptačních opatření, zejména v kontextu dalších nutných reformních kroků, které by měly být postupně přijímány. Jedná se například o novelizaci zákona o lesích, zákona o myslivosti a navazujících vyhlášek, stejně jako o změnu dotační politiky státu v souvislosti se zaváděním opatření přijatých v Koncepci státní lesnické politiky do roku 2035,“ dodal Jankovský.