„Jedná se o unikátní situaci v historii lidstva. Kolem stáří a stárnutí populace se vede spíše negativní diskurs, ale domnívám se, že ve vyspělých zemích se začíná plnit sen mnoha generací v minulosti. Tedy, aby se lidský život prodloužil a mohli jsme ve zdraví a důstojných podmínkách žít společně se třemi nebo více generacemi naši předků či potomků. Myslím, že je to skvělá zpráva a vzrušující představa! Zdravé a aktivní stárnutí je výdobytek vyspělé společnosti,“ míní Rašticová. Jen se tomu společnost musí přizpůsobit a překonat předsudky vůči starým lidem. „Stáří máme spojené s nemocemi, osamělostí, chátráním, sníženou kvalitou života. Ale vůbec to tak nemusí být,“ řekla Rašticová.

Podíl lidí nad 65 let, což je hranice nároku na odchod do důchodu, k níž Česko směřuje, roste v Česku dlouhodobě. V roce 2017 přesáhl podle Českého statistického úřadu počet lidí nad 65 let dva miliony a činil 17,2 procenta. Pro rok 2030 počítají statistici, že se počet zvýší na 2,4 milionu a podíl bude dosahovat téměř 25 procent. Úměrně se bude snižovat počet lidí v produktivním věku.

Trend stárnutí společnosti potrvá ještě řadu let a vzhledem k míře porodnosti je zřejmé, že nejméně dalších 20 let se bude stále zvyšovat podíl starých lidí k lidem v produktivním věku. Zaměstnavatelům nezbývá než se trendu přizpůsobit a pokusit se jej využít v prospěch jejich, společnosti i seniorů samotných. Změny čekají také pracovní trh. Podle šetření Nejvyššího kontrolního úřadu, který zkoumal státní podporu pro zaměstnávání lidí v předdůchodovém věku v letech 2016 až 2018, však stát zatím nijak připravený není. „Výzkumy, stejně jako stav veřejných financí potvrzují, že je potřeba zvýšit věk odchodu do důchodu nebo raději říkejme prodloužit pracovní věk. Pokud se podaří udržet maximální počet lidí na trhu práce tak, aby to vyhovovalo jak zaměstnancům, tak zaměstnavatelům, je to příznivá situace pro obě strany,“ vysvětluje Rašticová.

Odchod do důchodu bývá pro lidi podle výzkumů nejzásadnější změnou v životě, zvlášť pro ty, kteří se na něj nepřipravovali. Obvykle se jim zhorší zdravotní i psychický stav a změna má velký dopad na jejich sociální život. „Zůstat v práci je tak dobré jak pro lidi, tak pro systém. Nechceme to však paušalizovat, protože není možné dělat fyzicky náročnou práci 50 let. Aby lidé dělali práci přiměřenou jejich věku, schopnostem a možnostem, začínají firmy aplikovat principy tzv. age managementu, tedy manažerského přístupu, který se věnuje především problematice zaměstnávání lidí nad 50 let,“ řekla Rašticová.

Age management není zaměřený pouze na starší lidi, i když cílí primárně na ně. Firma by měla umět se zaměstnanci mluvit, ptát se na jejich další plány, možnosti a očekávání s ohledem na jejich pracovní pozici a náplň a zároveň jim nabízet různé možnosti, jak zůstat pracovně aktivní. „Už čtyřicátníci by měli začít přemýšlet, co chtějí a mohou dále dělat a co budou moct dělat, až nebudou na dosavadní pracovní pozici stačit,“ poznamenala Rašticová. Vhodný je podle ní individuální přístup, i když si uvědomuje, že jde spíše o ideální představu. „Skupinu lidí nad 50 či 55 let nelze paušalizovat. Dnes je už jasné, že přínosem pro firmu jsou lidé různého věku, pohlaví, národnosti. Významné zahraniční firmy a organizace vnímají rozmanitost zaměstnanců jako konkurenční výhodu. Dávno již neplatí, že nové nápady a kreativní řešení problémů přináší jen třicetiletý muž. Naopak, velmi přínosní mohou být dobře motivovaní padesátníci s mnohaletou zkušeností,“ uvedla Rašticová.

Řada lidí už v současnosti zůstává v práci i po dosažení věku, kdy může odejít do penze. Výzkumníci se tak snaží tuto skupinu podchytit a zjistit o ní více. „Obvykle lze tyto lidi rozdělit na dvě skupiny. Jedni pracují, protože z ekonomických důvodů musí, druzí chtějí. Mnozí už ale nedělají hlavní kariéru a jsou na jiné pozici nebo dělají jen na zkrácený úvazek. Naopak do důchodu lidé často odcházejí, aniž by museli. Jednají stádovitě. Odcházejí, protože nastal čas a jejich bývalí spolužáci ze školy odcházejí také. Proto si myslím, že pokud se pracovní věk bude prodlužovat, lidé to budou respektovat,“ řekla Rašticová. Zmínila také, že hodně lidí v důchodovém věku trpí tzv. autostereotypy, tedy předsudky o sobě samém. Je jim 70 let a těší se dobrému zdraví, přesto si říkají, jak jsou staří a na práci nestačí. „Člověk se může sám psychicky zablokovat,“ poznamenala Rašticová.

V důchodu se často sociální problémy mezi skupinami lidí nadále zvětšují, což je podle Rašticové problém, kterému je potřeba se věnovat. Navíc vyššího věku v dobrém zdraví se dožívají bohatší lidé, na druhé straně jsou společenské skupiny, u nichž se průměrný věk dožití naopak snižuje. Zmíněný problém je mnohem markantnější v západních zemích. „U nás se mají staří lidé stále poměrně dobře. Mají k dispozici skvělé zdravotnictví, většina netrpí existenční nouzí, největší jejich problém je osamělost,“ doplnila Rašticová.

Kontakt pro bližší informace: doc. PhDr. Martina Rašticová, Ph.D., vedoucí Ústavu práva a humanitních věd PEF, mail: martina.rasticova@mendelu.cz, tel.: 773 504 508